Kurare nebo také šípový jed je silná droga a jed bez zápachu, chutná však velice hořce. Jde o zahuštěný vodní extrakt, získaný z rozličných částí (kůra, kořeny, listí) druhů rodu kulčiba (Strychnos), zejména kulčiby jedodárné (Strychnos toxifera), kulčiby Strychnos castelnaei a jiných. Lze je ovšem získat i z některých druhů čeledi lunoplodovité (Menispermaceae). Jde o pastovitou nebo ztvrdlou hmotu tmavohnědé barvy, rozpustnou ve vodě a ve zředěném ethanolu. Kurare lze z rostlin získat varem jejich částí, následným zahuštěním nad ohněm nebo na slunci.

Kurare bylo tradičně využíváno jihoamerickými Indiány z povodí Amazonky a Orinoka jako šípový jed. Jednotlivé druhy kurare se nejprve označovaly podle nádob, do kterých se dávaly - kalebasové, tubo-kurare, hrncové. Dnes se kurare balí většinou do plechovek, proto se spíše používá rozlišení podle botanického původu - loganiaceae-kurare a menispermaceae-kurare.

Jeho účinek jako první z Evropanů popsal britský spisovatel a cestovatel Walter Raleigh, který se s kurare setkal při své výpravě do severní Amazonie v roce 1617.

Indiáni využívali kurare odedávna při lovu zvěře, zřídka jako bojový prostředek. Vniknutí malého množství do krevního oběhu způsobíochrnutí svalstva a oběť hyne zástavou dýchání. Jed se však nevstřebává trávicí soustavou.

Tubokurarin se získává zahuštěním vodného extraktu kořenů, kůry a listů rostliny chondrodendron plstnatý (Chondrodendron tomentosum) z čeledi lunoplodovité (Menispermaceae). Jedná se o keře tropických pralesů severní Brazílie, Peru, Kolumbie a oblastíAmazonky. Droga se získává jako pikrát, po přečištění se převede na chlorid. Použití - svalové relaxans v hrudní a břišní chirurgii při celkové anestezii, k uvolnění spasticity svalů různého původu a tetanických křečí. Jako diagnostikum myasthenia gravis.

Alkuroniumchlorid je chemicky diallyl-bis-nor-toxiferindichlorid. Má předlohu v C-toxiferinu obsaženého v rostlinách rodu kulčiba(Strychnos). Připravuje se polosynteticky ze strychninu. Používá se stejně jako tubokurarin.